šablony a podklady  »  encyklopedie

CD-DA (CD-Digital Audio)

Pro tento typ média se používá i pojmenování podle standardu „červená kniha" (red book). Obsah tohoto disku je vylisován již od výroby a je neměnný, v tomto případě je na disku uložena pouze hudba v digitální podobě. Hudba na audio disku je uložena pomocí pulzně kódované modulace (PCM) s rozlišením 16 bitů a frekvencí 44,1 kHz pro dva kanály. Pro běžné uživatele tedy dostatečná kvalita, která je ve většině případů omezena spíše reprodukční soustavou. Na jednom kompaktním disku tak můžete poslouchat hudbu o délce až 74 minut. Tato doba byla stanovena dle Beethovenovy Deváté symfonie. Později zúžením rozestupu spirály bylo dosaženo dnes běžných 80 minut. První CD bylo možné zakoupit v obchodech 17. srpna 1982.

CD-Extra (CD-Plus, Enhanced CD)

Jinak také definován jako „modrá kniha" (blue book). Kombinuje CD-ROM XA a CD-DA. Díky tomu lze tento disk vložit do hudebního CD přehrávače a poslouchat na něm hudbu, která je uložena v první části (session) disku. V té druhé části (session) pak mohou být uložena data, která lze přečíst například na osobním počítači. Využití je například u výuky cizích jazyků, kdy mohou být na disku namluvena cvičení rodilým mluvčím a těmi daty mohou být například samotná cvičení v textové podobě. Případně může jít o hudební CD nějaké skupiny, které je obohaceno o videoklipy a fotografie pro PC. První zmínky o tomto formátu se objevují již od roku 1995.

CD+G (CD+Graphics)

Je rozšířením CD-DA o grafické informace. Grafika se nachází v šesti z osmi subcode kanálů (R-W podkanály), kde každý může obsahovat 4 MB dat. Tyto disky jsou ideální pro tzv. karaoke, protože je možné přehrávat hudbu a zároveň zobrazovat texty písní, které jsou uloženy jako obrázky (bitmapy). Díky tomu měl tento formát úspěch především v Japonsku, kde je karaoke populární. Na disku mohou být obsaženy i informace o autorovi, názvu skladby, žánru atd. První alba byla vydána v roce 1986.

CD-i (CD-Interactive)

Tento standard je definován také jako „zelená kniha" (Green Book). Otcem CD-i je společnost Philips. Tento lisovaný formát je určen pro přehrávání dat na počítači, či na přehrávači s podporou CD-i připojenému k TV. Přehrávače CD-i byly výrazně dražší, jelikož byly podstatně složitější. Obsahovali totiž CPU, video a audio řadiče a paměť. Takový přehrávač se již neobešel ani bez operačního systému. Díky tomu už na CD-i přehrávači bylo možné spouštět různé hry.

Na CD-i disk lze uložit až dvě a půl hodiny hudby v CD kvalitě, nebo 10 hodin stereo vysílání v kvalitě AM. K dispozici jsou celkem 4 různé stupně zvukové kvality. Tento disk může obsahovat až 16 paralelních zvukových stop, každá tedy může být v jiném jazyce. Pro video existují čtyři vrstvy - statická a tři dynamické. První přehrávač tohoto formátu se objevil v roce 1991 ale formát byl navrhnut již v roce 1986.

CD-iReady

Jde o kombinaci CD-i a CD-DA formátu. Tento disk tedy lze přehrát jak v hudebním tak i CD-i přehrávači. CD-iReady využívá mezeru mezi koncem předchozí a začátkem nové skladby. Standard tuto mezeru rozšířil až na 180 vteřin. V této mezeře pak mohou být uložena data ve formátu CD-i. Využití lze nalézt opět u hudebních disků, při přehrávání hudby můžete sledovat dodatečné informace o skladbě.

CD-I Bridge (CD-Interactive Bridge)

Tento formát definuje způsob uložení CD-i dat na CD-ROM XA médium. Využití nalezne například u Photo CD nebo Video CD disku. Za tímto formátem stojí společnosti Sony a Philips.

CD-R (CD-Recordable)

Popisováno také standardem jako „oranžová kniha" (orange book part II). Asi nejznámější a nejpopulárnější médium mezi počítačovými uživateli. Ano jde o zapisovatelný (vypalovatelný) disk. Médium je od výroby prázdné, obsahuje pouze pár nutných informací pro vypalovací mechaniku. Na disk lze zapsat pomocí příslušného programu a mechaniky jakákoliv data. Data mohou být pouze jednou zapsána a pak už pouze čtena. Velikost tohoto disku je rozdílná podle druhu a výrobce média. Klasická 12 cm média mohou pojmout od 650 MB (74 minut) až po 870 MB (99 minut). Čím vyšší kapacita média, tím může být horší kompatibilita jak se čtecí tak zapisovací mechanikou. Vyšší kapacita je dosažena zúžením rozestupu spirály. To ovšem může být pro některé mechaniky problém. Tato média jsou plně kompatibilní se standardy CD-DA a CD-ROM. Tento druh médií je znám od roku 1988.

CD-ROM (CD-Read Only Memory)

Neboli také dle standardu nazýváno jako „žlutá kniha" (yellow book). Je podoba lisovaného kompaktního disku, která obsahuje digitální data pro počítač. Data na tomto disku jsou "vylisována" od výroby a nelze je nijak změnit. Na tomto médiu může být od výroby uloženo až 650 MB. Později zúžením rozestupu spirály bylo dosaženo dnes běžných 700 MB. Formát CD-ROM byl poprvé použit v červenci 1985 a používá se až do současnosti, za jeho zrodem stojí společnosti Philips a Sony.

CD-ROM XA (CD-ROM eXtended Architecture)

Jde o vylepšení formátu CD-ROM, za kterým stojí společnosti Sony, Phillips a Microsoft. S tímto médiem se také můžete setkat také pod názvem standardu „yellow book Mode 2" (Mode 1 se používá pro CD-ROM). Vylepšení spočívá v lepší synchronizaci textu, audia a videa u multimediálních disků. Tento standard je dále dělen do dvou kategorií a to Form 1 a Form 2. U Form 1 je systém oprav chyb stejný jako u CD-ROM, je tedy dosažena vyšší kompatibilita s multisession disky. Naproti tomu u Form 2 byla odstraněna oprava chyb první úrovně. Díky tomu může být toto médium náchylnější na poškození, na druhou stranu dosahuje vyšší kapacity.

Další výhodou CD-ROM XA disku může být fakt, že je podporována komprese hudby ve formátu ADPCM. Komprese pak umožní uložit na jeden disk až 9,5 hodiny v kvalitě stereo AM, případně 19 hodin pro mono AM. Disky lze přehrávat v přehrávačích s podporou CD-I, samotný formát CD-ROM XA je vlastně kombinací CD-ROM a CD-I. CD-ROM XA standard slouží jako fyzický formát pro Kodak Photo CD. Tento formát byl uveden roku 1988.

CD-RW (CD-ReWritable)

I tento disk může být popsán jako standard „oranžová kniha" (orange book part III). Taktéž populární médium mezi počítačovými uživateli. Tento disk také umožňuje zápis dat, ale navíc i jejich smazání. Díky tomu lze na disk opakovaně zapisovat, často se tedy mluví o přepisovatelném disku. Pro tyto funkce musí být opět patřičné vybavení v podobě přepisovací mechaniky a příslušné aplikace. Díky nižší odrazivosti záznamové vrstvy nemusí být toto médium kompatibilní se všemi mechanikami (problém především hodně starých mechanik). Další potíž mohla vzniknout v souvislostí s rychlostí média. Média, která jsou určena pro vyšší rychlost než nabízí mechanika, nemusí fungovat správně. Proto je vhodné nakupovat média, která mají stejnou rychlost jako vaše mechanika. S tímto formátem médii se můžete setkat již od roku 1997.

CD-Text

Další rozšíření CD-DA s podobným účelem jako CD+G. Zde jde ovšem pouze o textové informace, které se mohou zobrazovat na displeji přehrávače. Mezi tyto informace patří název autora, skladby a alba. Text je na disku ukládán pomocí Interactive Text Transmission System (ITTS) formátu, který je také používán u Digital Audio Broadcasting a MiniDisc médií. Pro zobrazování ITTS textu je zapotřebí překlad pomocí tabulky. Tento formát se začal používat od září 1996.

DD-CD (Double Density-CD)

„Purpurová kniha" (purple book) je standardem DD-CD. Další nápad od společnosti Sony, který se bohužel příliš neujal. Médium bylo schopné pojmout až 1,3 GB dat. Toho bylo dosaženo zmenšením mezery mezi stopou a zkrácením prohlubní (pit). K využití této kapacity bylo nutné DD-CD médium a kompatibilní mechanika, ty byly ovšem výrazně dražší. DD-CD bylo uvedeno v roce 2000.

Mixed Mode CD

Je diskem, který obsahuje data ve dvou různých formátech. Často se používá první stopa pro data a zbývající pro audio. Toho dříve využívaly například počítačové hry, kde zvuk ve hře byl uložen v CD-DA podobě. Hudbu z této hry pak bylo možné pouštět na běžném audio CD přehrávači. To ovšem mohlo být problém pro některé přehrávače, které se pokoušely přehrát datovou stopu jako audio. Nejen že se z reproduktorů ozývaly neposlouchatelné zvuky, ale mohlo dojít i k samotnému poškození reproduktorů. Tento problém řeší právě CD-Extra formát, kde tomu je přesně naopak. Na CD ovšem mohou být i multimédia (videoklipy, obrázky) namísto hry, či programu. Tento formát je znám od poloviny 90-tých let.

Photo CD

Taktéž znám jako standard „béžová kniha" (beige book). Photo CD je disk jehož obsahem jsou fotografie. Na disku může být uloženo až 100 fotografií ve vysoké kvalitě. Fotografie z tohoto disku lze zobrazovat i tisknout. K prohlížení je zapotřebí CD-i nebo Photo CD přehrávač, případně PC s vhodným programem. Tisk může být uskutečněn pomocí speciální tiskárny od společnosti Kodak. Tento formát je založen na CD-ROM XA a CD-i Bridge (specifikace Orange Book Hybrid Disc). Za vznikem tohoto formátu roku 1992 stojí společnost Kodak.

SACD (Super Audio CD)

Tento formát lze nalézt také pod standardem „šarlatová kniha" (scarlet book). SACD je nástupcem v té době již 17 let známého CD-DA. Proti klasickému audio CD nabízí podstatně vyšší kvalitu. SACD využívá jednobitové Direct Stream Digital (DSD) technologie masteringu. Frekvenční rozsah může být až 100 000 Hz a dynamický 120 dB. Počet kanálu se rozrostl až na 6.

skok ve kvalitě musí být znát i na datové náročnosti, proto SACD mohou mít dvě vrstvy. V první vrstvě bývá uložena hudba ve formátu CD-DA a v druhé jsou doplňující informace pro vyšší kvalitu na SACD přehrávačích. Právě druhá vrstva se podobá spíše technologii DVD, než CD.

Kromě hudby může být na disku obsažena i grafika a text. Pokud SACD disk má pouze jednu vrstvu, tak jde o DVD-5. V případě dvou vrstev může jít o výše zmíněnou kombinaci (CD-DA + DVD-5), nebo o DVD-9. Za tímto formátem stojí společnosti Philips a Sony již od roku 1999.

SVCD (Super Video CD)

Zde lze podle názvu odhadnout, že tento formát má něco společného s VCD. Přesně tak, jde o vylepšení formátu VCD. Vylepšení spočívá ve vyšší obrazové kvalitě videa. Původně byl vyvinut pouze pro čínský trh, ale díky kvalitnějšímu obrazu se rozšířil i mimo tento stát. V tomto případě je video ukládáno pomocí kodeku MPEG-2 s rozlišením 480 × 480 pro NTSC a 480 × 576 pixelů pro PAL normu. Datový tok videa může dosahovat až 2.6 Mbit/s. Po zvukové stránce se toho příliš nezměnilo, opět je použit kodek MPEG-1 layer 2 se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz pro dva kanály. Změnou je datový tok, který se pohybuje od 32 do 384 kbit/s. SVCD je zpětně kompatibilní s předchůdci v podobě VideoCD 1.1, 2.0 a interaktivním VideoCD 3.0. Kromě videa mohou být obsaženy i textové informace. To jsou například titulky. Tento formát existuje od roku 1998.

VCD (Video CD)

Též známé pod standardem „bílá kniha" (white book) Jak již název napovídá, na tomto disku je uloženo video. Tento formát se měl stát nástupcem VHS, ale v ČR se mu to příliš nepodařilo. Přehrávání těchto disků je možné ve VCD či SVCD přehrávači, osobním počítači či některém DVD přehrávači.

Video na tomto disku je ukládáno pomoci MPEG-1 kodeku v rozlišení 352 × 240 pro NTSC normu a pro PAL 352 × 288 pixelů. Snímková frekvence je u NTSC 29,97 či 23,976 snímků za sekundu a u PAL 25 snímků za sekundu.. Datový tok u videa dosahuje hodnoty okolo 1,13 Mbit/s. Pro audio stopu se používá kodek MPEG-1 layer 2 se vzorkovací frekvencí 44,1 kHz pro dva kanály. Pro audio je vyhrazen datový tok 224 kbit/s. Data jsou na disku nahrána stejně jako je tomu u CD-ROM XA Mode 2 Form 2 s tím rozdílem, že první stopa obsahuje aplikaci CD-I a Video CD Information Area, tedy hlavní informace o Video CD. Tento formát vznikl v roce 1993.